Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karel Hynek Mácha - výpisky z díla

macha.jpg

---------

„Vlasti neznám ani druha,

milenku jsem neměl žádnou.

Vlastí mou jest temný les,

a mou mílkou černá noc.“

---------

 

TĚŽKOMYSLNOST

 

Zašlo slunce již za hory;

poslední červánek plane

nade hvozdem, ptactva sbory

utichly, jen větřík vane,

pohrávaje dubů listem,

bezbarevná vlnka hrá

přede mnou v potůčku čistém.

V větru zvučí harfka má.

 

A nad skálou Luna bledá

šedými oblaky plyne,

a co truchlorouška, šedá

kolem ní se mlha vine.

Vzhůru vzchází hvězdy zlaté,

osvěcují světa chrám;

kolem mne jen ticho svaté,

já zde bydlím v poušti sám.

 

 

OHLAS PÍSNÍ NÁRODNÍCH

 

V širém poli dubec stojí,

pod ním dřínek zakvétá,

nad ním za vzdálené hory

sivý holub zalétá;

 

hledá háj, kde pokoj bydlí,

nezní dravých ptáků hluk,

jaro kde panuje navždy,

nehrozí myslivce luk.

 

Tak i jinoch pokoj hledá,

prchá vln vzbouřených chřest,

domnívá se v širém světě

někde přec že pokoj jest.

 

macha-zrakem-poutnika.jpg

MÁJ

...neb můj též krásný věk, dětinství mého věk

daleko odnesl divoký času vztek.

Mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,

to dětinský můj věk.

Nynější ale čas

jinošství mého – je, co tato báseň, máj.

Večerní jako máj v lůně pustých skal;

na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou

spěchá ku cíli, než červánky pohynou?

Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,

jak zajde za onou v obzoru skalinou,

nikdy – ach, nikdy! To budoucí život můj.

Kdo srdci takému útěchy jaké dá?