Není vyloučena ani možnost, že zákonodárců Lykúrgů mohlo být víc, přičemž mohli být ztotožněni a sloučeni pod souhrnné označení "zákonodárce" jako takového. Podobné případy lze srovnat i u Caesara, z jehož jména se stal posléze povšechný titul pro jakéhokoliv pozdějšího císaře.
(pozn. Mis. k: Aristotelés: Politika)
"A proč by Caesar měl být tyranem? Muž ubohý! Vím, že by nebyl vlkem; leč vidí, Římané že ovce jsou. Lvem on by nebyl, kdyby Římané mu laně nebyli."
NIL ACTUM CREDENS, DUM QUID SUPERESSET AGENDUM
(Lucanus, Farsalské pole 2,657)
Nic prý hotovo není, když ještě cos učinit zbývá
O Caesarově důslednosti při plnění dobyvatelských cílů a při pronásledování nepřátel.
Caesar:
Obecný lid jak utržený leknín na peřeji hned sem, hned tam se vrtká mezi proudy, až uvrtká se na sliz.
Kleopatra:
A je to velké vykonat to, čím konání se skončí, co vyvře náhodu a spoutá zvrat, a spát a neochutnat více hnoje, jímž chám se cpe i Caesar.
(Shakespeare: Antonius a Kleopatra)
RERUM OMNIUM MAGISTER USUS
(Caesar, Zápisky o válce občanské 2,8)
Zkušenost je učitelkou všech věcí
CAESAR: Stálý jsem, co hvězda severu, jejížto věrná pevnost, klidnota své nemá rovnu šírou oblohou. Bez počtu jiskry zdobí nebesa, jsou všechny oheň, svítí každá z nich; však na svém místě trvá jedna jen: tak v světě; ten je lidmi zásoben, a lidé – tělo, krev – jsou citlivi; však v počtu tom jen jediného znám, jenž, nedotyčný, drží místo své, nesklácen hnutím mysli: a že ten jsem já.
Ve starověku by se Hitler zařadil po bok takovým velikánům jako byli Ašóka, Alexandr Veliký, Caesar, Démosthenés, Periklés nebo Lykúrgos, v novověku po bok Friedricha II., Napoleona či Bismarcka.
(Misantrop: Předmluva k: Hitler: Mein Kampf)
ACTA DIURNA (též PUBLICA)
Denní události, denní noviny
Tak byly označovány denní zprávy ze zasedání senátu a o událostech ve městě, které začal zveřejňovat za svého konsulátu C. Iulius Caesar r. 59 př. n. l. Srov.: Suetonius, Životopis božského Iulia 20.
Alexander, Pompeius a Gaius Caesar tolikrát vyvrátili ze základu celá města a v bitevních vřavách pobili myriády jezdců i pěších, a konečně se také sami rozloučili s životem. Proč tohle všechno?
(Marcus Aurelius: Hovory k sobě)
ALEA IACTA EST (správněji ESTO)
(Suetonius, Životopis božského Iulia 32)
Kostky jsou vrženy
Proslulý výrok G. Iulia Caesara při překročení říčky Rubico 11. ledna 49 př. n. l. Caesarův přechod s vojskem z Předalpské Galie do Itálie znamenal začátek občanské války. Uvedené rčení je překladem řeckého úsloví "άνερρίφθω κύβος" - budiž vržena kostka, kde kostka je symbolem hry s nejistým koncem. Rčení se používá pro významná rozhodnutí.
Alexander a Gaius Caesar a Pompeius: čím jsou proti Diogenovi a Hérákleitovi a Sókratovi! Neboť tito dospěli k chápání věcí, jejich činné síly i hmotné podstaty, a jejich rozum byl neoblomný; kdežto oni - kolika starostmi se trudili a čemu všemu otročili!
(Marcus Aurelius: Hovory k sobě)
AUT CAESAR AUT NIHIL
(Ovidius, Lásky 3,11,41)
Buď Caesar, nebo nic
Buď být Caesarem, nebo ničím. Tato slova prý připsal italský dobrodružný politik Cesare Borgia pod jednu Caesarovu bustu.
Ubohé děťátko, tvůj život zde má cenu jenom pro tebe.
(Shaw: Caesar a Kleopatra)
CAESAR AD RUBICONEM
Caesar před Rubikonem
O člověku před závažným rozhodnutím.
Zdali se hněvám? Bláhový Egypťane, co já mám s hněvem společného? Hněvám se snad na vítr, že mě mrazí, nebo na noční čas, že mi dává klopýtnout ve tmě? Hněvám se na mládí, že se odvrací od stáří, a na ctižádost, že se vzpírá zotročení?
(Shaw: Caesar a Kleopatra)
CAESAR CITRA RUBICONEM
Caesar za Rubikonem
Tj. po překročení Rubikonu. O člověku, který se pustil do uskutečňování svého rozhodnutí. → Caesar ad Rubiconem. Srov.: Jakmile jsem překročila Rubikon tím, co jsem udělala, nejsem už člověk lidský (O. Hepnarová).
"Hleď, Sancho," řekl don Quijote, "kdykoli se vyskytne ctnost, jíž není rovné, vždy je pronásledována. Málokterý, ba myslím žádný ze slavných mužů dob minulých neušel jedovatým pomluvám. Sám Julius Caesar, vojevůdce nad jiné chrabrý, prozíravý a schopný, byl prohlašován za ctižádostivce a šeptalo se o něm, že nedbá čistoty oděvu ani mravů. Když se shrnulo tolik pomluv na takové reky, snesu, ech Sancho, také svou trochu."
QUID TIMEAS? CAESAREM VEHIS AESARISQUE FORTUNAM
(Plútarchos, Souběžné životopisy, Iulius Caesar 38)
Proč se bojíš? Vezeš Caesara a Caesarův šťastný osud
Iulius Caesar se v převlečení za otroka plavil na loďce tajně do Brundisia, aby přivedl posily k rozhodující srážce s Pompeiem. Když vypukla silná bouře a kormidelník se chtěl vrátit do přístavu, Caesar ho právě těmito slovy přiměl, aby plul dál. Tento volný latinský překlad řeckého originálu se stal rčením vyjadřujícím bezmeznou víru ve vlastní šťastnou hvězdu.
Padoucnice se v Římě vyskytovala často, hlavně v rodové linii Iuliů; trpěli jí patrně Iulius Caesar i císař Claudius; proto se jí někdy přezdívalo královská, svatá nebo také božská nemoc.
(Pozn. překl. & Mis. k: Lucretius: O přírodě 3.)
EATUR, QUO DEORUM OSTENTA ET INIMICORUM INIQUITAS VOCAT
(Suetonius, Životopis božského Iulia 32)
Jděme, kam nás volají znamení bohů a příkoří nepřátel
Podle Suetonia pronesl tato slova Caesar před překročením řeky Rubico na počátku občanské války s Pompeiem. Následovalo proslulé Alea iacta est(o).
Belgy, divoký germánský kmen, sám Julius Caesar označil ve svých pamětech za nejstatečnější bojovníky barbarské Evropy.
(Misantrop: Reinlebensborn 6.)